Nechme teď stranou komedie typu Boss baby a zcela vážně se zaměřme na otázku: existuje něco, co spojuje všechny úspěšné podnikatele, něco, co se dá v malém dítěti probudit a rozvíjet, něco, co ho jednou dostane až na vrchol jakéhokoli odvětví? Je možné, že ten malý človíček, co se právě snaží oslepit kočku pastelkou, bude jednou zaměstnávat desetitisíce lidí? Začátky těch nejúspěšnějších mají společnou jednu věc: nikdo je do ničeho netlačil. Ač se to zdá paradoxní, tak jednou z nejdůležitějších ingrediencí úspěchu je dítě netlačit do žádného konkrétního oboru, ale podporovat ho v tom, aby si samo přišlo na to, co ho baví.
Podíváte-li se na businessové magnáty, tak tím, co je spojuje je to, že se i po desetiletích svou prací dokáží bavit, a vlastně to pro ně tak není práce, ale spíš velmi dobře placený koníček. Pokud budete dítě od plen tlačit do toho, že se musí stát programátorem, bude počítače nejspíš po nějaké době nesnášet, a i když třeba vystuduje IT, tak k oboru nikdy nebude cítit vztah a vášeň, kterou špičková místa v rapidně se vyvíjejícím oboru vyžadují. Takže místo toho, abyste svého syna nebo dceru přikovali před počítač, položte před ně, s nadsázkou řečeno, tenisovou raketu, laptop a šicí stroj. Možná zjistíte, že místo průměrného programátora máte doma druhého Agassiho nebo Lagerfelda.
Kromě toho je také důležité v dětech pěstovat obecný morální kodex. Vysoký business je hra tvrdá, ale ne bez pravidel. Veďte je k tomu, aby se pořád snažily překonávat své vlastní hranice, aby se zajímaly o svět kolem sebe. Vychovávejte sebevědomé osobnosti, které dokáží přemýšlet samy za sebe a nebojí se neúspěchu. Steve Jobs si po prvním iPhone nesedl a neřekl „jo, dobrý, myslím, že takhle by to stačilo“. Naopak, nejspíš už v momentě, kdy první telefon uváděl, tak přemýšlel o tom, co by se dalo příště udělat jinak. Pokud váš potomek dokáže zaujmout k životu tento přístup, může se stát úspěšným podnikatelem, stejně tak jako reprezentačním sportovcem, příštím Einsteinem nebo nástupkyní Rihanny.